Úvod do historie
Po připojení Rakouska k Německé říši v březnu 1938 – tzv. „anšlusu“ – se začalo i Rakousko rychle přeorganizovávat a rozvíjet zbrojní průmysl. Firma Steyr-Daimler-Puch AG tehdy patřila k největším kovodělným podnikům v Rakousku.
Už v roce 1938 byl podnik zařazen do koncernu Reichswerke Hermann Göring a díky finanční pomoci rozšířil nejdůležitější odvětví zbrojní výroby. Vyráběly se zde vojenská vozidla, motorky a kola, pušky a samopaly, tanky, motory do letadel a valivá (kuličková) ložiska. Od roku 1933 výroba valivých ložisek jako důsledek německého zbrojení prudce rostla a za druhé světové války se Luftwaffe stala jejich největším odběratelem.
Nacistický režim a zbrojařské podniky se pokoušely zvrátit válkou podmíněný nedostatek pracovních sil – hromadně nasazovaly zahraniční civilní pracovníky, válečné zajatce a od roku 1942 i vězně z koncentračních táborů. Za tímto účelem bylo kolem již existujících koncentračních táborů vybudováno velké množství táborů pobočných. Pod Mauthausen, zřízený roku 1938 jako první koncentrační tábor na území Rakouska, spadalo v průběhu války až přes 40 pobočných táborů. Vězni těchto koncentračních táborů byli využíváni k nuceným pracím především ve zbrojařském průmyslu a také při budování výrobních zařízení. Podnik Steyr-Daimler-Puch využíval od přelomu let 1941 a 1942 – jako první zbrojařský podnik na území Rakouska – vězně z koncentračních táborů k práci ve výrobních závodech, a to například ve Steyr-Münichholz, kde byl za tímto účelem v březnu 1942 zřízen pobočný tábor koncentračního tábora Mauthausen.